1. Progresivní (intro)
(Tata Bojs / Mardoša)

nebudeme se opakovat
nebudeme se opakovat
nebudeme se opakovat
nebudeme se opakovat
nebudeme se opakovat
nebudeme se opakovat
nebudeme se opakovat
nebudeme se opakovat

2. Papírovka
(Tata Bojs / Milan Cais)

nakresli bar kde dalo by se sejít
společnou řeč u vína mohli bysme najít
nakresli dům a můžem do něj vejít
k tomu co hledaj naše duše jednoduše dojít

nakresli židle nejdřív budeme si povídat
ze svých minulostí střepiny se dovídat
ty jsi můj další kousek pro mou „pejpr“ banku
obracím list na čistou bílou stránku
můžeme nakreslit sprchu a nakreslit vanu
tohle je dobrá cesta k zítřejšímu ránu
že od tebe tolik výkresů dostanu
jsem původně ani neměl v plánu

s východem slunce všechno tak nějak končí
papír je pokreslenej zevnitř i zvenčí
je plnej zážitků z jedný i druhý strany
za tyhle kresbičky já říkám – díky honey!

3. Opakování
(Tata Bojs / Milan Cais, Mardoša)

letím proti času
a proti prostoru
cítím jak mládnu
jak se zmenšuju

když něco končí
nebo když začíná
člověk to vnímá
stejnýma očima

jsem tu znova
jsem tu podruhý
je to jiný
lepší než poprvý

má to být skutečnost
a nebo zdání
tohle je recyklace
opakování, opakování, opakování…
na první pohled
ale zdá se mi
že už poněkolikátý
jsem tady na zemi

běžíme dopředu
a nebo nazpátek
je tohle konec
nebo jen začátek

kdyby mi někdo
pomocnou ruku podal
rád bych se ještě aspoň jednou
zopakoval…

4. Usínací
(Tata Bojs / Milan Cais)

existuje jenom jedna cesta
člověk by chtěl ale nemůže přestat

oči koukají upřeně vzhůru
nevím kolik je ale já jsem vzhůru

zastavit rozjetý přemýšlení
   musím se vyspat teď a ne zejtra v práci

tak to teda vůbec snadný není
   mezitím venku začínaj zpívat ptáci je toho víc co mi poletuje hlavou
na tebe vzpomínku nejednu bolavou

mám to tady vedle sebe na nočním stolku
z doby kdy považoval jsem tě za svou holku

hlava unavená nepojme víc místa
   zavírám oči a zkoušim si tě vypnout

obloha čistá a ráno se už chystá
   neurčitýho bodu na stropě se chytnout

5. 2031
(Tata Bojs / Mardoša)

ráno mě sebrala módní policie
dalo se to čekat měl jsem indicie
na stanici mě pak připoutali k topení
a teď mi zatopí myslím bez prodlení

začalo to pozvolna 2026
nenápadně šířilo se to z měst
člověk se nestará a najednou zjistí
že už mu vládnou jen vizážisti
...vizážisti a fašisti

stačí když máte nesprávný doplňky
nevhodnou šálu starý hodinky
zmlátěj vás a do ran nasypou sůl
když nevypadáte dostatečně cool
člověk se nestará a najednou zjistí
že už mu vládnou jen vizážisti
...vizážisti a fašisti

staví tábory pro lidi co nemaj vkus
aby je učili co je krása a co hnus
řídí to mladý dynamický tým
a těm co nejsou in pouštějí plyn

6. Světová (Tata Bojs / Vladimir 518, Milan Cais)

mhouřim oči
ty do nich blejskáš
jseš jak cédéčko
na slunci     co někdo nechal

mhouřim oči
ty do nich blejskáš
jseš jak cédéčko
na slunci     co někdo nechal

moje malá láska má splín
krvácej oči i klín
stíny pod očima vrhaj stín
stíny změnily i barvu džín

tvý tváře hořej míň a míň
pěstuješ pohledy co jsou zlý
nebe je šedivý víc a víc
si zmatená srnka co se mstí

svět padá     jak stavba z karet
si mladá     a ladná jak balet
stop!     je tu pocit krize
stop!     stop!     stop!
raz mlíko letí
dva směrem k zemi
tři je rozbitý
čtyři je rozlitý

raz tvoje ruce
dva tvoje oči
tři sou studený
čtyři sou krvavý

raz dva tři čtyři
počítej se mnou je to jasný
raz dos drei četýre
iluze jsou jak tažný ptáci

tvý mladý srdce nemůžu mít
doba je špinavá stejně jak já
tvý mladý srdce nemůžu chtít
pravda je nejasná a podivně zlá
můžu mu věřit? nemůžeš mu věřit
má mě rád? nemá tě rád
zavolá znova? nezavolá znova
mluví pravdu? nemluví pravdu

7. Filmařská
(Tata Bojs / Mardoša)

mám pocit že nežiji
ve své vlastní režii

zfilmují můj život
prodal jsem jim práva
zfilmují můj život
prý mě čeká sláva

můj život už je jejich
koupili ho i s tebou
můj život už je jejich
koupili ho se slevou

projekt se už rozběh
všude kolem jsou filmaři
projekt se už rozběh
filmaři čas nemaří

občas mám pocit že nežiji
tak úplně ve své režii
občas mám pocit že se šinu
pětadvacet snímků za vteřinu

scénárista prolít
mým životopisem
a udělal do něj pár čar
černým centrofixem

představili mi chlápka
co bude můj představitel
dělá moje gesta
a tváří se jako přítel

můj životní příběh
musí být dost svižný
takže půlka mýho života
skončí na podlaze střižny

8. Ztraceni v překladu
(Milan Cais, Tata Bojs / Mardoša, Milan Cais, Jean Caspar Páleníček)

chodím po městě
míjím tramvaje
občas nastoupím
hudbu na hlavě

desky poslouchám
ať mě nikdo neruší
alba přeci jsou
filmy pro uši

lidi moc nevnímám
dostal jsem od ní tip
ve městě ti bude líp
když ho vnímáš jako klip

hudba snadno přenáší
z Vítězného náměstí
přemístím se za sloku
k Vítěznému oblouku
opravdu ste to vy ?
« Oui, oui, c’est moi, Juliette
(jo, jo, jsem to já, Juliette)
Alors ? T’étais ou ? Ca fait une éternité que je t’attends
(no kde jsi ? Už tady čekám věčnost)
Ton café est froid déja… ne le bois plus.
(to kafe už máš studený... ani ho nepij)

Te voir, je m’en réjouissais tant
(strašně jsem se na tebe těšila)
Tu m’écoutes au moins ? « Oui. »
(posloucháš mě vůbec ?)
Enleve donc tes écouteurs.
(tak sundej si ty sluchátka)
Qu’est-ce qu’on fait ?
(co budeme dělat ?)
J’enleve quelque chose moi aussi ?
(mám si taky něco sundat ?)
Nous n’avons pas beaucoup de temps
(máme málo času)
Cette chanson va bientôt se terminer
(za chvíli ta písnička skončí)
Tu veux faire l’amour ou plutôt te promener ?
… « Oui. »
(chceš se milovat, nebo se chceš
radši projít ?)

C’est si bien que tu sois la
     mais bientôt ce sera terminé
     la musique déplace les
     montagnes, je sais, je t’aime
     …tes écouteurs, si tu veux,
     garde-les. »
     (je skvělý že jsi tu, ale brzy nám to
     skončí, já vím, hudba hory přenáší,
     miluju tě)

říkala mi že bych měl líp poslouchat
možná to neříkala přesně takhle
možná to ani neříkala ona
ale určitě mi někdo něco říkal

teď si to zkouším vybavit znova
takovej celkem příjemnej hlas zvenčí
zavřel jsem oči napnul uši
a doufal že tohle nikdy neskončí

Plus le temps de le dire ne serait-ce qu’une seule fois
(už to nestihneme říct ani jednou)
…c’est la FIN
(...to je KONEC)

9. Písmenková
(Tata Bojs / Mardoša)

padaj slova aby řeč nestála
pusy opouští a vzduchem létají
s nárazem dopadnou na zem
a nikdo už o ně ani nestojí

padaj slova aby řeč nestála

na podlaze z každé fráze
zbydou už jen písmenka
velká malá od A do Ž
zůstává jich všude ležet
až až...

padaj slova aby řeč nestála

10. Hořká čokoláda
(Tata Bojs / Milan Cais)

vždycky ke mně přijde na chvíli pak zas odejde
prožene se mojim bytem nezaklepe klidně vejde
všechny dveře za sebou nechává otevřený
je to pořád stejný hlavně žádný změny
vždycky ke mně přijde na chvíli pak zas odejde
vůbec mě to nebaví takhle to už dál nejde
říkám jí to do vočí zřetelně a bez obalu
dělá že mě neslyší rozbaluje se z alobalu
věděla co dělá co chtěla to měla - takhle vona žila
aniž by si to uvědomila všechno pokazila
divně se na mě dívá a zívá – moje Diva divá
hořká vůně nemizí je tu všude pořád živá

nějak se to nepovedlo v mojí hlavě zamotaný
voči kočičí voči kočičí prolhaný
krev když uschne na peřinách vypadá jak čokoláda
ještě než se to semlelo křičela že má mě ráda

11. Homo demo
(Tata Bojs / Mardoša)

pánbů chtěl stvořit dokonalého tvora
žádná evoluce bylo to řízený shora
aby neplýtval drahým materiálem
vyvinul demo tak vystačil si s málem
tohle demo samo žilo
po zemi se rozmnožilo
tělesná schránka a duše v ní
náš živočišný druh - člověk zkušební
zabíráme tady možná příliš místa
novej model už se chystá
vyhubíme se asi sami
jsme už takhle nastavený

na počátku bylo slovo
a na konci světa
bude to už celá věta:

12. Progresivní (outro)
(Tata Bojs / Mardoša)

nebudeme se opakovat
nebudeme se opakovat
nebudeme se opakovat
nebudeme se opakovat
nebudeme se opakovat
nebudeme se opakovat
nebudeme se opakovat
nebudeme se opakovat