Progresivní (intro)
Nebudeme se opakovat. Slib? Zaklínadlo? Pořekadlo? Alibismus? Mantra? Nedostatek invence prezentovaný jejím neustálým popíráním? U Tata Bojs jeden nikdy neví. A dva na tom nejsou o moc lépe.

Papírovka
Virtuální avantýra, která ovšem neprobíhá v chladném cyber-světě, ale v hřejivém analogovém prostředí skicáku a pastelek. Velké touhy jsou zde načrtnuté pomocí malé tužky.

Opakování
Na počet slov ztrochu méně skoupé rozvedení tématu intra a outra desky. Tedy opakování, zacyklení, začátku a konce spojeného do smyčky, tedy ležaté osmičky. Stále se opakující cykly dávají našim životům rytmus. Je i celý náš život jedním taktem nějakého většího rytmu? Na tyto otázky nedokáží jednoznačně odpovědět ani největší kapacity fyziky, filozofie či teologie. Tata Bojs sice také ne, ale zato dodali těmto úvahám solidní taneční podklad.

Usínací
Na minulé desce Tata Bojs v jedné písničce zpívali o tom, že se nemohou probudit, zde zase naopak nemohou usnout. Důvodem je zřejmě přehršel myšlenek a nápadů poletujících hlavou. Většina z nich se točí kolem jedné dívky. Počítání oveček nikam nevede, je potřeba zhasnout lampičku i svoje úvahy.

2031
Takhle vidí Tata Bojs v roce 2011 svět za dvacet let. Něco mezi Orwellem a Zoolanderem. V roce 2031 je zde totalitní společnost, kde vládnou vizážisti a fašisti. [Téma písničky zpracoval Mardoša taktéž do povídky, jejíž zkrácená verze byla otištěna v časopise Men/Women Only. V plné verzi se objeví jako součást vinylového vydání Ležaté osmičky]

Světová
Skupina se zde podívala na téma konce světa očima náctileté holky. Apokalypsa tímto pohledem může být hrůza i legrace zároveň. Může se stát důvodem k opití do němoty, stejně jako k nezřízenému nakupování (nejspíš budou velké slevy). Staršího a zkušenějšího kluka, který s ní chodí, to může přitahovat, rozesmívat i děsit zároveň.

Filmařská
Písnička ve které se její vypravěč ocitne v zajetí zřejmě ne zrovna výhodné smlouvy, kterou uzavřel s jakousi filmovou produkcí. Prodal jim práva na zfilmování svého životního příběhu, ale měl za to, že produkce filmu začne až po jeho smrti. Ale filmaři čas nemaří a už za jeho života sbírají materiál, který by se jim mohl hodit. Kdoví, jestli některým životním situacím hlavního hrdiny pro "dramatické účely" trochu nepomáhají.

Ztraceni v překladu
Hudba je mocná čarodějka. Není tedy divu, že kromě jiných věcí umí i přemisťoval lidi a předměty. V této písničce se vypravěč i se svými sluchátky během jediné sloky přesune z Prahy do Paříže, v refrému prožije románek s půvabnou Francouzskou, aby ho to se závěrečným akordem vyplivlo opět v oblasti Dejvic. Hudba je nejvíc.

Písmenková
Hlásky symbolizované písmenky jsou atomy naší mluvy. Když se rozpadá komunikace, rozpadají se i slova. Na podlaze pak zůstávají ležet rozsypaná písmenka. Možná mezi nimi leží i nějaká ta osmička.

Hořká čokoláda
Je hlavní vypravěč zhrzený milenec? Vrah? Nebo cukrář? Výkladů může být několik, ale jedno je jisté: Jeho milá mu udělala v hlavě slušný zmatek. A jsou to skvrny od čokolády nebo zaschlá krev?

Homo demo
Pokus o napravení všeobecně rozšířeného mýtu, že člověk je pánem tvorstva a vrcholným dílem Stvořitele. Projekt "člověk" je totiž stále ve vývoji a náš druh, který sám sebe skromně označuje za homo sapiens, je pouze zkušební vzorek, jakési demo, na kterém se vychytávají mouchy. Teprve další verze bude ten opravdu dokonalý tvor.

Progresivní (outro)
Základní myšlenka textu úvodní písně se Tata Bojs zdála tak silná, že se rozhodli ji na konci ještě jednou, ehm, zopakovat.